Sedíme v zázemí optiky, kde je slyšet jen tichý provoz brněnské ulice. Miloš Richter, muž, který vede rodinnou firmu skoro 25 let, nepůsobí jako typický „dravý“ manažer. Mluví pomalu, rozvážně a s velkou dávkou pokory k řemeslu, které zdědil po svém otci. Se svou milou ženou Katkou působí jako harmonický pár.

V krásném prostředí pobočky na ulici Běhounské jsme se Miloše a Katky ptali, jaké to je společně vést rodinné podnikání celé čtvrt století. A jak vůbec vnímají hodnoty podnikání v dnešní době.

Miloši, když se dnes podíváte na číslo 35, co cítíte? Je to hrdost, nebo spíš únava?

Miloš: Víte, já to číslo vlastně ani nevnímám jako nějaký milník v tabulce. Spíš je to pro mě takové zastavení. Firmu jsem převzal od táty v roce 2002 a tehdy to nebylo žádné velké strategické rozhodování. Prostě to tak přirozeně vyplynulo. Táta vybudoval poctivé základy, já jsem v tom oboru vyrostl, vystudoval ho a prostě jsem chtěl pokračovat. Takže spíš než hrdost cítím vděčnost za to, že ta cesta je taková… plynulá. Že jsme se nikam nemuseli zběsile hnát.

Ve vašich rozhovorech se často objevuje slovo „harmonie“. To v byznysu nebývá zvykem. Jak se dá udržet klid v oboru, kde je velká konkurence řetězců?

Miloš: My jsme si s Katkou hned na začátku řekli, že nechceme být největší. Naše ambice není mít desítky poboček. Pro nás je důležitější kvalita a to, abychom se v té práci cítili dobře my i naši lidé. Já věřím, že klid a stabilita nejsou slabost, ale ta největší výhoda. Když nejste v křeči z čísel, máte čas se na zákazníka opravdu soustředit. U nás měření trvá průměrně 45 minut – to je luxus, který si v dravém prostředí málokdo dovolí.

Katko, vy v příběhu optiky stojíte spíše v pozadí. Jak svou roli vnímáte vy?

Katka: Já jsem v tom pozadí úplně dobrovolně a vlastně mi to takhle velmi vyhovuje. Jsem spíše introvert a nejraději si zalezu do kanceláře ke svému účetnictví a agendě. Miloš firmu vede skvěle, dala bych za něj ruku do ohně a mojí rolí je být mu oporou a vytvářet mu zázemí, aby nemusel mít starosti ještě doma. Kdysi jsem totiž pracovala v jiné, mnohem větší rodinné firmě, kde ty vztahy nebyly vůbec dobré, a tehdy jsem si říkala, že v rodinném podniku nikdy pracovat nechci. O to víc si vážím té naší dnešní harmonie.

Miloš: Máme to nastavené tak, že o práci se sice doma pobavíme, ale jen v pracovně a jen na určitou dobu. Jakmile jdeme společně do kuchyně, téma se mění a jsme prostě rodina. Tahle vyzrálost a jasné rozdělení kompetencí je to, co nás podle mě drží v klidu a stabilitě už přes dvacet let.

Máte dva syny, kteří už jsou na vysoké škole. Cítíte tlak na to, aby firmu jednou převzali a tradice pokračovala?

Katka: Vůbec ne. My s Milošem nepraktikujeme nějakou přísnou výchovu. Snažíme se jít příkladem – vidí, že jsme pracovití, že se dál vzděláváme, že sportujeme. Pokud se jednou rozhodnou, že chtějí v optice pokračovat, bude to skvělé a my je podpoříme. Ale pokud si vyberou úplně jinou cestu, svět se nezboří. Nejdůležitější pro mě je, aby si odnesli to, že slušné vztahy a poctivost mají v životě smysl. To je víc než jakákoliv firma.

Miloši, když se podíváte dopředu, na dalších třeba dvacet let, jaká je vaše vize pro Optiku Richter?

Miloš: Moje vize je vlastně docela skromná. Chci, aby si lidé, když kolem nás projdou, řekli: „Tady jsou ty věci v pořádku.“ Abychom si udrželi tu lidskost a odbornost, na které si zakládáme. Svět kolem nás je někdy hodně rozbouřený, a tak se snažíme, aby aspoň to prostředí u nás na pobočkách a vztahy v týmu byly hezké. Pokud se nám podaří udržet tenhle vnitřní klid, tak o budoucnost strach nemám.

V době, kdy se svět často žene dopředu až příliš rychle, působí Optika Richter jako místo, kde se člověk může na chvíli zastavit. A možná právě díky tomu si už 35 let drží svůj jasný pohled na to nejdůležitější – lidskost, odbornost a harmonii.